| Vložit nový příspěvek, vzkaz, komentář |  

  << první  |  < předchozí  |  1 2 3 4 5 6 7  |  další >  |  poslední >>

vaclav Vimperk vaclav396@seznam.cz

Bohužel v Moldávi je inflace dost rychlá takže ceny které platili loni jsou vyšší asi o třicet procent. Stále i vroce2018 jsou tam cesty ještě rozbitější a poplatky za auto zase vyšší.Akorát lidi jsou stále stejně milí i když mají pořád hlouběji do kapsy.   *  *  *

Matyáš Unger Hradec Králové mates.ungr@seznam.cz

Ahoj, rozhodl jsem se popsat vše co byste potřebovali vědět o cestě do Moldávie (Chisinau) vlastním prostředkem a věřím že to mnohým z vás pomůže. Jediný smysl jak jet autem jet trasu : ( u mě Hradec Králové), Brno, Bratislava, Budapešt, z té (opravdu mi věřte) do rumunského Satu Mare, pak Vatra Dornei, Roman, Vasului a hranice s Moldávií překračujeme ve městě Husi. Od Husi do Kišiněva už vede pouze jediná cesta tudíž nemáte kam zabloudit. Tuto cestu doporučuji těm kteří jezdí rychle a potřebují trip zdolat co nejeefektivněji. Jde to najet na jeden zátah v jednom člověku. Dálničky z peněžního hlediska neřešte. Poplatky za dálnice máte ve všech zemích kterými projedete, tj. slovensko, madarsko, rumunsko a moldávie. Slovensko je za tu nejkratší asi na 10 dní cca 12 euro, zbytek je cca 5e za každou zemi. Určitě si kupte dálničku (chtějte Vignette- čteno "vinět" i v moldávii) hned za přechodem jsou benziny kde je koupíte a vážně ji kupte, protože Moldavani vás na hranici cestou zpět budou kontrolovat jestli jste ji koupili a pokud se na to vyserete, jako já, tak vás tam nechaj hezky na pár desítek minut ztvrdnout, moldavská dálnička stojí přesně 4 eura (aktuální v roce 2017, březen.).URČITĚ NEJEZDĚTE PŘES URKAJINU, zabavují věci a je to moc punk pro evropana. Co se týče cest v moldávii- je to děs běs. Cesta z hranic do kišiněva je dvourpoudovka, ještě relativně ok, ale jakmile vstoupíte do hlavního města, přestávají platit silniční značky a předpisy. Jezděte intuitivně, btw. červená při zahýbání do prava na křižovatce fakt neplatí. Co se týče hranic- madarsko-rumunsko- ukážete pas a jedete dál. Co se týče rumunsko- moldávie tak kontrolují techničák, a green card (zelená karta) a pas- moldávie není členem EU, proto doporučuju (pokud není auto psané na vás) mít empowerment (zplnomocnění). Jde to projet i bez zpolnomocnění ale frajerovi (čti celníkovi) jsem dal dvacet euro aby dělal že je vše ok a přitom auto bylo napsáno na právnickou osobu jejíž jednatelem jsem já. Takže radši zplnomocnění s jakýmkoliv razítkem. Co se týče Kišiněva tak pravidlo číslo jedna je mít zabookovaný hotel (čtěte recenze na netu!!). Noc by se měla pohybovat od 30-50 euro, víc ne. Nebo zkusit třeba air BnB nebo něco podopobnýho. Auto vždy uvnitř areálu. Když to máte na česých značkách tak to není ideální nechávat na ulici. Nic se vám s tím nejspíš nestane, ale budete sakra nervozní jestl tam auto další den bude. Další věc je, abyste nebrali malý hotely. U mě viděli že jsem mladý, hezké auto a dobré oblečení a deset minut na to jsem měl na pokoji slečnu která mi nabízela "masáž"- tzn. vybírejte nějaké větší ubytování s parkingem inside které vypdá seriozně a má recenze psané i v angličtině.Co se týče poslední věci tak v moldávii NEFUNGUJÍ APPLE MAPY takže pokud máte iphone tak radši vemte jeden android s google mapama s další simkou, protože apple vás dovede do Husi a tam končí. Na tohle si vážně dejte pozor, je vážně nahovno se orientovat v kišiněvu po 20ti hodinové jízdě podle nefungujících map a názvy ulic na rozích baráků vážně nečekejte . Jinak co se týče jazyka, v moldávii se domluvíte relativně anglicky, není pravdou že jen rusky nebo rumunsky. V nejhorším když nevíte jak se někam dostat tak si mávněte na taxíka, kterých je všude mraky i uprostřed noci, ukažte mu adresu a taxikář vás dovede (klidně když pojedete za ním jako já). Dejte mu 60-80 lei, cca stovka na naše bude spokojenej. Obvyklá cesta taxi přes kišiněv je 40 lei (x1,2, tudíž 60 korun). Pamatujte jednu věc. Moldavani ve městech nejsou přijemní i když všichni chválí moldávii jak jsou všichni vstřícní- není to pravda, jou nepřijemní a ve městě jde cítit určitá frustrace. Další moudro- nejezděte sami- vážně ne, pokud nejste zkušený podnikatel či cestovatel který je schopný fungovat na extrémní hranici vyčerpání tak jezděte ve dvou minimálně. Další moudro: neberte s sebou holku. Pokud jedete jen kluk a holka tak to nedělejte, moldávie má jeden z největších problémů s obchodem s bílým masem a nechcete se dostat do situace kdy někoho unášejí. Další moudro. Než někde za něco zaplatíte tak si vše přepočítejte!!! "na vaše pozdější reklamace nebude brán zřetel" - třeba mě stála noc v kišiněvu přes 4 tisíce korun protože to recepční prostě zkusila a já byl moc k.o. na to počítat auž jsem z ních zpět nic nevytřískal.Moldávie je krásná země a je to něco uplně jinýho než západ. Nechci hanit moldávii jako takovou, na venkově jsou všichni přívětivý a například na byznys je to skvělá země, jelikož mnoho odvětví není zaplněno a pracovní síla je levná (průměrný plat je ve městech okolo 10 tisíc korun). Země je odstrčená od evropy , protože jí vlastně nic nenabízí a tudíž o ní málokdy slyšíme, ale pokud je někdo odvážný a má široké lokty tak zrovna zde je ideální místo k tomu vydělat peníze. K mé cestě. Cestoval jsem sám, v autě bmw 3 (e90) sedan. Cesta mi trvala i se zastávkami 20 hodin. (celou cestu se zamykejte!!). Z rumunska jsem si přivezl vyklepané tlumiče atd. tudíž jedte cestou kterou jsem doporučil na začátku příspěvku. V rumunsku je ve vnitrozemí hodně policajtů ,měří ale jen málokdy, řidiči na sebe blikají a tím vás upozorní na hlídku. Jinak jsem ve vesnicích projížděl kolem hlídek vyexponovanou rychlostí (hodně přes 130 km/h) a nikdo se za mnou nevydal. Hlídky jsou v rumunsku skoro na každých 30 kilometrech. Vždy upřednostněte vlastní instinkt při jízde před pravidly silničního provozu. Nebojte se uplatit policii. V Moldávii je to přímo nutné (úplatek dávejte asi 300 korun a budou spokojení). Východ stojí za to navštívit a nejen jednou, je to zážitek na celý život. Pro ty koho by zajímala cesta, detaily o ní a jak funguje celkově země i ohledně dopravy nebo základů byznysu napište mi na mates.ungr@seznam.cz a můžeme si zatelefonovat nebo napsat. Pokud vás zajímá vyloženě moldávie z pohledu přírody a míst která navštívit tak vám příliš neporadím. Doufám že tohle někomu pomůže. Napsal jsem to, co by mi pomohlo kdybych to před pár týdny před mojí cestou někde zde na foru četl Více zde: http://www.domoldavska.cz/diskuzni-forum/   *  *  *

Petra

Potrebuju poradit od Moldavana jestli existuje v Moldavii jmenny kalendar. Diky   *  *  *

lenka ivan lennka.konecna@centrum.cz

dobry den,potrebuji poradit,mam manzela moldavana,a jako kazdy rok jedeme k jeho rodicum na navstevu.Letos chceme vzit sebou 4 letou vnucku,nevite nekdo jake potrebuje povoleni,pas je samozrejmosti,ale potrebuje nejake povoleni od rodicu,neradi bysme zustaly stat na hranicich.Na pasovem bohuzel nic nevedeli,dekuji za rady   *  *  *

Francisc Kyrillos

Pár letošních (2015) postřehů: V metropoli proběhla "reorganisace" MHD. Akce byla zřejmě nadmíru "chaotická", ale ve výsledku bylo zásadně omezeno množství linkových mikrobusů v centru města a naopak bylo zvýšeno množství trolejbusů. Byla zřízena zastávka linky 10 u květinového tržiště. Výborná to věc - vystupovat na zastávce u Štěpána Velkého a Svatého mne už přestávalo bavit. Významnost veřejných parků může být nově poměřována existencí resp. neexistencí "zahradní" šachovnice s šachovými kameny. Skokový nárůst komunálních plateb za energie je dáván do souvislosti s nadmíru "úspěšnou" defraudací značné části státního rozpočtu (cca. 1 000 000 000 USD). Na jaře shořel jeden z vagónů s možností změny rozchodu koleje (1520/1435), a proto vlak Prietenia začal jezdit jen 3x týdně. A pro odlehčení: na hraničním přechodu Albița (->Leușeni), stála dlouhá fronta aut "západních turistů" (ozn.: D, I atd.). Všichni stáli kupodivu ve frontě "non EU" a v části "EU", kudy jsme jeli my bylo prázdno :-))) . (Na okraj poznámka k mé osobě: do Republiky Moldavsko jezdím od roku 2003 a tamní situaci systematicky sleduju od roku 2001, nicméně z rumunštiny ovládám zatím jen pár desítek slov.)   *  *  *

Aneta aneta.kudelova@gmail.com

Soukromá zpráva pouze pro administrátory diskuze.   *  *  *

Nico Praha fairnico@seznam.cz

Hledám nadšence, spolupracovníky pro tvorbu projektu na adrese Moldavsko.net TAK jsem vám k dispozici.   *  *  *

Radek Jihlava radek.vovsik@seznam.cz

Válka v Afganistánu - 1979 - 1989. Omlouvám se za překlep. Radek Vovsík   *  *  *

Radek Jihlava radek.vovsik@seznam.cz

Zdravím a posílám další zprávy z naší cesty. Dnes jsme se vydali do Podněsteří - separatistická republika, která se odtrhla v roce 1990 od Moldavska (dodnes však není mezinárodně uznávaná - má vlastní nikým neuznávanou měnu, vlastní vládu, je podporována Ruskem). Byli jsme obezřetní, neboť jsme byli poučeni o zvýrazněných rizicích návštěvy této země včetně nemožnosti dovolat se standardní konzulární pomoci. Už vstup do Podněsteří byl opět zážitkem. Moldavská část hranice byla víceméně formální, na Podněsterské straně nás přivítaly zátarasy, vojáci a obrněný vůz. První komplikace byla s celní deklarací k autu - složitý formulář, který by se mi bez pomoci místních asi nepodařilo dát do kupy - následoval poplatek 11 Euro za vjezd (oficiální). Celníci mi však nevrátili pasy mojí rodiny po zadministrování deklarace, tak jsem se po nich sháněl. Byl jsem uveden do prostor sloužících pouze personálu, kde si mne vzal jeden celník o samotě a vysvětlil mi, že nemám v pasu razítko, že jsem opustil Moldavsko (toto razítko mi moldavané automaticky nedali a nedávali ho nikomu z projíždějících). Pak se na mne celník "usmál" a řekl, že za drobný dáreček by přimhouřil oči a do Podněsteří by mne pustil. Stálo mne to 20 Euro. Po zaplacení mi řekl, že si mám vyplnit imigrační lístek a zajít za přepážku. To jsem učinil.Zde mi jiný celník naznačil, že lístek jsem nevyplnil dobře a ať ho následuji. Vzal mne do téže místnosti, kde jsem se již jednou octnul, a jal se mi vysvětlovat, jak lístek vyplnit (za mírný dáreček). Dáreček se však nekonal, neboť zasáhl mnou již uplacený celník, který vstoupil dovnitř a naznačil, že jsem již platil, ať mne nechá být - následně mi pomohl s dovyplněním imigračního lístku (asi forma jakési pseudospravedlnosti celnických podněsterských "loupežníků". Po 1,5 hodin trvající administrativě na hranici (to vše v 31 stupních vedra) jsme se octli v zemi, která vlastně ani oficiálně neexistuje. Hned při prvních kilometrech nás zaujala všudepřítomnost vojáků, před městem vojenské zátarasy s tanky a ozbrojenou armádou. Respekt v nás vzbuzovaly i policejní vozy různého barevného provedení, které jsme hojně potkávali. Po chvíli jsme bez dalších komplikací dorazili do centra Tiraspolu - hlavního města Podněsteří. Zaparkovali jsme kousek od hlavní třídy a vydali se na prohlídku města. Pompézní cedule oslavující Podněsteří byly pro nás připomínkou dávných časů. Když jsme docházeli k "Nejvyššímu sovětu Podněsteří", měli jsme za to, že před budovou stojí obrovský monument "Anděla", Když jsme přišli blíž, pochopili jsme, že z mnohametrové výšky na nás shlíží V.I Lenin s vlajícím pláštěm, který mu podsouval "onen andělský charakter". Budovu Nejvyššího sovětu jsme si chtěli vyfotografovat (podařilo se nám to i přesto, že jsme ihned byli kontaktováni dohlížejícím policistou a bylo nám řečeno, že budovu fotit nesmíme (svobodná země :-)). Všude přítomné komunistické symboly v kombinaci s všude přítomnými policisty a vojáky v nás vyvolávaly patřičnou obezřetnost.Po vyfocení vrat s rudou hvězdou například ihned následovalo jejich otevření a zkoumavá reakce. Když jsme došli k památníku padlým vojákům, raději jsme se patrolujícího policisty zeptali, zda vůbec můžeme fotit. Bylo nám to umožněno. Nový památník padlým vojákům měl dvě části - jednak oslavoval padlé z afgánské války v letech 1977 - 1987 a větší část památníku byla věnována padlým vojákům v letech 1990 - 1992, kdy se Podněsteří násilným způsobem odtrhlo o Moldávie. Bylo pro mne nepředstavitelné, že jdu v civilizované zemi mezi hroby vojáků, kteří ve svých 20-ti letech umírali V ROCE 1992 (tedy dnes, kdyby nezemřeli, by byli mladší, než jsem já). Dominantou památníku, umocňující mé smíšené dojmy pak byla prazvláštní kombinace tanku a kaple. Po prohlídce centra města a Dněstru, řeky která Tiraspol protíná, jsme nabrali zpáteční kurz. Zpáteční přejezd hranic již byl bez problémů a do dvou hodin jsme byli v Kišiněvě. Zítra ráno vyrážíme zpět - tentokrát to bereme Rumunskem. Snad tam budou lepší silnice, než na Ukrajině.   *  *  *

Radek Jihlava radek.vovsik@seznam.cz

Pěkný pozdrav z Moldavska. Máme za sebou další dva dny poznávání. Plánoval jsem si tuto dovolenou na počátek května proto, abychom měli přiměřené počasí - ani vedro, ani zimu. Tady je celou dobu kolem 30 stupňů, takže to trochu nevyšlo. Místní nás však uklidnili, že právě teď je Moldavsko krásné a zelené - za pár týdnů vše prý vyschne, vše bude spálené a zelené zůstanou jenom stromy a vinná réva. Díky počasí jsme tedy úterní procházení Kišiněva proložili koupáním v dalším jezeře. Dnes (ve středu) jsme byli navštívit Holubinku (vesnice založená Čechy v 19. století). Je asi 180 km od Kišiněva zcela na jihu Moldavska. Cesta Moldavskem byla zvláštní - opuštěný kraj bez vesnic a s minimem měst. Samá pole, vinice a zahrady. Naprostá rovina. Krajina bez lesů a stromů, kterou protínají rovné silnice jako podle pravítka (bohužel jejich povrch je dost špatný - čím dál od Kišiněva, tím horší - takže se místy musí snížit rychlost, aby auto projelo všechny možné díry. Ve srovnání s Ukrajinou, je to však naprosto v pohodě - zde je možné po 80% cesty jet běžnou cestovní rychblostí - 50 km v obci a 90 km mimo. Úžasné je, že na širokých rovných silnicích jste téměř sami - provoz minimální - takže se řidič může s přehledem věnovat kličkování mezi výmoly i ve vyšších rychlostech). Projeli jsme i hlavní město Gaugazké autonomní oblasti - Kormat. Krom několika symbolů zde jsme nezaznamenali výraznější rozdíly - tato autonomní oblast je Moldavskem uznávána a je součástí Moldavska, na rozdíl do druhé - Podněsteří, kterou se chystáme navštívit v pátek. Holubinka - obec na konci světa. V podstatě se jedná asi o 2,5 kilometrovou stoku, kterou z jedné strany lemuje rozbitá silnice a z druhé strany hliněná cesta. V obci s 800 obyvateli je jeden obchůdek, škola, pošta, radnice a Česká hudební škola (samostatná budova). Jinak je to jen jedno chudé stavení za druhým. Krom elektriky žádná další infrastruktura. Každá chalupa má vlastní studnu a suchý záchod. Lidé žijí jen z toho, co sami vyprodukují a výměnným obchodem. Mladí oděšli pryč za prací. V obci funguje český spolek. Jehož předsedou je Ivan Lauda - asi 65 letý moldavan, jehož pradědeček Čech v roce 1880 zakládal vesnici Holubinku (tehdy zvanou Novohrad). Navštívili jsme ho doma, poseděli a povyprávěli. Sám má tři syny - a všichni odešli z vesnice. Krom jednoho, který zůstal v Moldavsku, zbývající dva synové jsou s rodinami v Čechách (Olomoucko). V době dělení kolchoza (trvalo prý rekordní 3 měsíce) byl podle různých kvót přidělen majetek jednotlivým členům (část vinohradu, pole či zahrady). Nyní tito lidé žijí z toho, co si sami vypěstují. Pan Lauda měl krom polí ještě úly se včelami, prase, atd. To vše s malou penzí tvoří jeho živobytí. S manželkou jsou však velmi příjemnými a pohostinnými lidmi. Koupili jsme si od nich dva litry červeného vína a návdavkem jsme dostali originální placky a sýr. Cesta zpět byla plná napětí, neboť silnice se hemžili policejními hlídkami. Protijedoucí řidiči však solidárně blikají, takže jsme se v duchu hesla - jedu za někým - se vždy všem kontrolám vyhli.   *  *  *

| Vložit nový příspěvek, vzkaz, komentář |  

  << první  |  < předchozí  |  1 2 3 4 5 6 7  |  další >  |  poslední >>
 Počet příspěvků: 61 Počet stránek: 7