***

Moldavsko.net | Diskuze | Vložit příspěvek

| Vložit nový příspěvek, vzkaz, komentář |  

  << první  |  < předchozí  |  1 2 3 4  |  další >  |  poslední >>

Radek
Jihlava
radek.vovsik@seznam.cz
Zdravím a posílám další zprávy z naší cesty.
Dnes jsme se vydali do Podněsteří - separatistická republika, která se odtrhla v roce 1990 od Moldavska (dodnes však není mezinárodně uznávaná - má vlastní nikým neuznávanou měnu, vlastní vládu, je podporována Ruskem). Byli jsme obezřetní, neboť jsme byli poučeni o zvýrazněných rizicích návštěvy této země včetně nemožnosti dovolat se standardní konzulární pomoci. Už vstup do Podněsteří byl opět zážitkem. Moldavská část hranice byla víceméně formální, na Podněsterské straně nás přivítaly zátarasy, vojáci a obrněný vůz. První komplikace byla s celní deklarací k autu - složitý formulář, který by se mi bez pomoci místních asi nepodařilo dát do kupy - následoval poplatek 11 Euro za vjezd (oficiální). Celníci mi však nevrátili pasy mojí rodiny po zadministrování deklarace, tak jsem se po nich sháněl. Byl jsem uveden do prostor sloužících pouze personálu, kde si mne vzal jeden celník o samotě a vysvětlil mi, že nemám v pasu razítko, že jsem opustil Moldavsko (toto razítko mi moldavané automaticky nedali a nedávali ho nikomu z projíždějících). Pak se na mne celník "usmál" a řekl, že za drobný dáreček by přimhouřil oči a do Podněsteří by mne pustil. Stálo mne to 20 Euro. Po zaplacení mi řekl, že si mám vyplnit imigrační lístek a zajít za přepážku. To jsem učinil.Zde mi jiný celník naznačil, že lístek jsem nevyplnil dobře a ať ho následuji. Vzal mne do téže místnosti, kde jsem se již jednou octnul, a jal se mi vysvětlovat, jak lístek vyplnit (za mírný dáreček). Dáreček se však nekonal, neboť zasáhl mnou již uplacený celník, který vstoupil dovnitř a naznačil, že jsem již platil, ať mne nechá být - následně mi pomohl s dovyplněním imigračního lístku (asi forma jakési pseudospravedlnosti celnických podněsterských "loupežníků".
Po 1,5 hodin trvající administrativě na hranici (to vše v 31 stupních vedra) jsme se octli v zemi, která vlastně ani oficiálně neexistuje.
Hned při prvních kilometrech nás zaujala všudepřítomnost vojáků, před městem vojenské zátarasy s tanky a ozbrojenou armádou. Respekt v nás vzbuzovaly i policejní vozy různého barevného provedení, které jsme hojně potkávali. Po chvíli jsme bez dalších komplikací dorazili do centra Tiraspolu - hlavního města Podněsteří. Zaparkovali jsme kousek od hlavní třídy a vydali se na prohlídku města. Pompézní cedule oslavující Podněsteří byly pro nás připomínkou dávných časů. Když jsme docházeli k "Nejvyššímu sovětu Podněsteří", měli jsme za to, že před budovou stojí obrovský monument "Anděla", Když jsme přišli blíž, pochopili jsme, že z mnohametrové výšky na nás shlíží V.I Lenin s vlajícím pláštěm, který mu podsouval "onen andělský charakter". Budovu Nejvyššího sovětu jsme si chtěli vyfotografovat (podařilo se nám to i přesto, že jsme ihned byli kontaktováni dohlížejícím policistou a bylo nám řečeno, že budovu fotit nesmíme (svobodná země :-)).
Všude přítomné komunistické symboly v kombinaci s všude přítomnými policisty a vojáky v nás vyvolávaly patřičnou obezřetnost.Po vyfocení vrat s rudou hvězdou například ihned následovalo jejich otevření a zkoumavá reakce.
Když jsme došli k památníku padlým vojákům, raději jsme se patrolujícího policisty zeptali, zda vůbec můžeme fotit. Bylo nám to umožněno. Nový památník padlým vojákům měl dvě části - jednak oslavoval padlé z afgánské války v letech 1977 - 1987 a větší část památníku byla věnována padlým vojákům v letech 1990 - 1992, kdy se Podněsteří násilným způsobem odtrhlo o Moldávie. Bylo pro mne nepředstavitelné, že jdu v civilizované zemi mezi hroby vojáků, kteří ve svých 20-ti letech umírali V ROCE 1992 (tedy dnes, kdyby nezemřeli, by byli mladší, než jsem já). Dominantou památníku, umocňující mé smíšené dojmy pak byla prazvláštní kombinace tanku a kaple.
Po prohlídce centra města a Dněstru, řeky která Tiraspol protíná, jsme nabrali zpáteční kurz. Zpáteční přejezd hranic již byl bez problémů a do dvou hodin jsme byli v Kišiněvě.
Zítra ráno vyrážíme zpět - tentokrát to bereme Rumunskem. Snad tam budou lepší silnice, než na Ukrajině.
 
*  *  *  
Radek
Jihlava
radek.vovsik@seznam.cz
Pěkný pozdrav z Moldavska.

Máme za sebou další dva dny poznávání. Plánoval jsem si tuto dovolenou na počátek května proto, abychom měli přiměřené počasí - ani vedro, ani zimu. Tady je celou dobu kolem 30 stupňů, takže to trochu nevyšlo. Místní nás však uklidnili, že právě teď je Moldavsko krásné a zelené - za pár týdnů vše prý vyschne, vše bude spálené a zelené zůstanou jenom stromy a vinná réva. Díky počasí jsme tedy úterní procházení Kišiněva proložili koupáním v dalším jezeře. Dnes (ve středu) jsme byli navštívit Holubinku (vesnice založená Čechy v 19. století). Je asi 180 km od Kišiněva zcela na jihu Moldavska. Cesta Moldavskem byla zvláštní - opuštěný kraj bez vesnic a s minimem měst. Samá pole, vinice a zahrady. Naprostá rovina. Krajina bez lesů a stromů, kterou protínají rovné silnice jako podle pravítka (bohužel jejich povrch je dost špatný - čím dál od Kišiněva, tím horší - takže se místy musí snížit rychlost, aby auto projelo všechny možné díry. Ve srovnání s Ukrajinou, je to však naprosto v pohodě - zde je možné po 80% cesty jet běžnou cestovní rychblostí - 50 km v obci a 90 km mimo. Úžasné je, že na širokých rovných silnicích jste téměř sami - provoz minimální - takže se řidič může s přehledem věnovat kličkování mezi výmoly i ve vyšších rychlostech).
Projeli jsme i hlavní město Gaugazké autonomní oblasti - Kormat. Krom několika symbolů zde jsme nezaznamenali výraznější rozdíly - tato autonomní oblast je Moldavskem uznávána a je součástí Moldavska, na rozdíl do druhé - Podněsteří, kterou se chystáme navštívit v pátek.
Holubinka - obec na konci světa. V podstatě se jedná asi o 2,5 kilometrovou stoku, kterou z jedné strany lemuje rozbitá silnice a z druhé strany hliněná cesta. V obci s 800 obyvateli je jeden obchůdek, škola, pošta, radnice a Česká hudební škola (samostatná budova). Jinak je to jen jedno chudé stavení za druhým. Krom elektriky žádná další infrastruktura. Každá chalupa má vlastní studnu a suchý záchod. Lidé žijí jen z toho, co sami vyprodukují a výměnným obchodem. Mladí oděšli pryč za prací.
V obci funguje český spolek. Jehož předsedou je Ivan Lauda - asi 65 letý moldavan, jehož pradědeček Čech v roce 1880 zakládal vesnici Holubinku (tehdy zvanou Novohrad). Navštívili jsme ho doma, poseděli a povyprávěli. Sám má tři syny - a všichni odešli z vesnice. Krom jednoho, který zůstal v Moldavsku, zbývající dva synové jsou s rodinami v Čechách (Olomoucko). V době dělení kolchoza (trvalo prý rekordní 3 měsíce) byl podle různých kvót přidělen majetek jednotlivým členům (část vinohradu, pole či zahrady). Nyní tito lidé žijí z toho, co si sami vypěstují. Pan Lauda měl krom polí ještě úly se včelami, prase, atd. To vše s malou penzí tvoří jeho živobytí. S manželkou jsou však velmi příjemnými a pohostinnými lidmi. Koupili jsme si od nich dva litry červeného vína a návdavkem jsme dostali originální placky a sýr.
Cesta zpět byla plná napětí, neboť silnice se hemžili policejními hlídkami. Protijedoucí řidiči však solidárně blikají, takže jsme se v duchu hesla - jedu za někým - se vždy všem kontrolám vyhli.
 
*  *  *  
Libuše Brichtová
Rumburk
anna.libuse@seznam.cz
Za 1. sv. války byl na území dnešního severovýchodního Rumunska, v župě Iasi, zajatecký tábor Sipote.Byl to tábor smrti. Tělesné pozůstatky 7.271 zajatců byly v období 1929 - 1939 exhumovány a uloženy ve společných hrobech a v kostnici na dvoře kostela Rediu ve městě Iasi.Mám důvod se domnívat,že Rediu je název části města Iasi a kostel, v němž jsou ostatky uloženy, je Biserica Breazu. Může mi někdo, kdo zná město Iasi, tento údaj potvrdit? Děkuji.
 
*  *  *  
Radek
Jihlava
radek.vovsik@seznam.cz
Zdravíme z Východu,
tak jsme po strastiplné dvoudenní cestě dorazili v neděli večer v půl desáté do Kišiněva. Ubytování je fajn, cesta byla hrozná (od soboty 5.00 do neděle 21.30 prakticky v kuse). Šlo to přes Slovensko a Maďarsko až na Ukrajinské hranice. 600 km přes Ukrajinu (po 200 km jsme ukončili první den a spali jsme v Koločavě) bylo téměř nad naše síly a síly našeho auta. Silnice místy zcela mizela, jinde bylo zase lépe jet mimo silnici, neboť hliněná krajnice byla lepší než asfalt. Mluvím i o silnicích prví třídy. Katastrofa. Ve městech se již zpevněný povrch silnic zcela ztratil, takže to tam řeší různě. V jednom z měst bylo třeba několik kilometrů pouze navozeného kamení místo silnice. Maximální rychlost auta 15 km za hodinu. Přejezd přes Karpaty - 50 km jsme jeli 2 a čtvrt hodiny. Takže nedělní den - etapa z Koločavy do Kišiněva - byť měla jen 640 km nám zabrala 16 hodin času. 2 hodiny jsme se "rekreovali" na Ukrajinsko - Moldavské hranici. Neskutečný opruz včetně prohlídek zavazadel, zrcátek pod auty atd... Po přejezdu do Moldavska již to šlo - silnice lepší a tady snad nikdo nebydlí - pustá země, mnoho kilometrů bez jakéhokoliv obydlí.... Ale alespoň to trochu "jelo". Největší hrozbou je policie. Jak uvidí cizince, hned jde po něm a okamžitě ho "skásnou". A hlídek je zde i na Ukrajině plno. My jsme to řešili tak, že jsme se vždy přilepili na nějaké auto a jeli jsme za ním, aby nebyla vidět naše SPZ až do poslední chvíle. Dařilo se nám unikat. Na Ukrajině nás čapli 2x. Jednou mi dali dýchat, nic nenašli a tak nás pustili. Podruhé si vymysleli, že jsem nedal přednost na kruhovém objezdu ( a to jsem věděl, že tam stojí policie a striktně jsem dodržoval všechny předpisy). Musel jsem sednout do jejich služebního auta, vyhrožovali mi mnohatisícovou pokutou, ztrátou řidičáku, soudem (ptali se na děti a využili toho, že s dětmi asi nebudu dělat problémy). Nakonec jsem jim musel předvést peněženku (porozepínat všechny součásti) - ukázat kolik v ní mám peněz. Když zjistili, že moc ne - nechali si doklady s tím, že pojedu za nimi a musím si peníze vybrat z bankomatu (v peněžence jsem měl platební kartu). Jeli jsme asi 10 km s policejním doprovodem. Policajti měli puštěný maják a my rejdovali mezi dírami za nimi. Z bankomatu jsem musel vybrat na naše 5 tisíc. Pochopitelně jsem následně nedostal žádný doklad....(ukrajinští policisté teď mají novou třeba pračku).
První dojem - Ukrajina: katastrofa, rozbitá infrastruktura, neochotní, rezignovaní lidé, krásná krajina, ale všude odpadky, policejní režim. Představa, že by při průjezdu Karpat náš "Pašík" vypověděl službu - neřešitelný problém. Moldavsko: lidé chudší než na Ukrajině, téměř žádná auta, jen koně krávy, kozy..., policajtů dost (ale všem jsme unikli), silnice v lepším stavu, vesnice upravenější, méně odpadků.

Jak z Ukrajiny, tak z Moldavska - silný zážitek s věřícími - byla neděle a všichni chodili do kostela, kostely plné front lidí, ozvučení před kostelem, nosili tam větvičky s kočičkami,.... "Nepokradeš" však minimálně u policistů není aktuálním heslem...

Ubytování je fajn, byt v pohodě, starý ruský dům v centru města s relativně "renovovaným" bytem. Vše je sice "fórové", takže když se toho dotkneme, zůstává nám to rozbité v ruce, ale jinak dobré. Akorát jsme objevili šváby, takže Edita je z toho trochu nervózní.
Dnes jsme se věnovali prohlídce centra Kišiněva. Město s 600 tis. obyvateli. Téměř žádný cizinec - jako turisti jsme zde byli za exoty, lidé se nás ptali, odkud jsme a co tu děláme. Město zcela bez historie - minimum památek - maximálně občas nějaký kostel, památník a jeden malý "vítězný oblouk". Na rozdíl od Ukrajiny však pořádek a čisto, lidé milí a vstřícní. Většina z nich mluví rusky, takže se dá dobře dorozumět. Ceny v obchodech v přepočtu na naše trochu menší, než u nás (např. oběd v "dobré" restauraci v centru města dle zvoleného jídla 80 - 150 Kč). Točené pivo je dražší - k 50 Kč. Vše ostatní cca o 20% levnější, jak u nás doma. Strašně zajímavé je, že ulice jsou plné žen - mnohem víc žen, než mužů - zřejmě je to důsledek faktu, že muži odjíždí za prací do ciziny. Moldavanky navíc jsou celkem hezké, takže pro svobodného muže ráj. Viděli jsme i spoustu "mrzáků" - místo invalidního vozíku byl přivázaný na skateboardu, člověk bez prstů sbíral almužny velmi obtížným způsobem, a podobně.
Občas je vidět takové kuriozity, jako auta ozdobená srpem a kladivem. Moldavané jsou dost hrdí, takže často narazíme na jejich vlajku (např. i v osobních autech). Městská doprava - její páteř tvoří klasické "maršutky" - zde narozdíl od Ukrajiny většinou novější dodávky, na které je možné si mávnout, kdekoliv vás napadne. Jinak v Kišiněvě jsou i trolejbusy - ale hodně staré a oprýskané.
Dobré bylo, že zde působil mladý Brežněv - ještě než se stal prezidentem, byl prvním tajemníkem ÚV KSSS Moldavska (před rokem 1952) a ten měl chuť jako mladý sportovat, takže rozhodl, že se v centru města vybuduje jezero. Jak řekl, tak bylo. Dnes je zde jezero s písečnou pláží, kde se opalují a koupou moldavané. Je sice plné žab a pulců, trochu zapáchá - ale v 27 stupních celsia bylo velmi příjemné. Děti se i vykoupaly.
 
*  *  *  
David
České Budějovice
david.259@post.cy
Hezký den přeju,
u diskuze bohužel není datum, tak nevím, zda je ještě aktuální.
Mario, pokud je stále možnost využít Vaší nabídku na zájezd do Moldavska, napiště mi prosím na můj mail.
David
 
*  *  *  
Maria
Ahoj,
pocházím z Moldavska, ale žiji už 13 let v Česku. A chtěla bych Vám nabídnout zájezd do Moldavska se zaměřením na agro-turistiku. Byla by to polopenze, pobyt v jedné vesničce nedaleko hlavního města, doprava zajištěná, termín si můžete zadat samy, a jestli byste měli zájem o návštěvě nějakých míst stačí říct, určitě vyhovíme. Pokud byste měl někdo zájem, napište mi a můžu Vás informovat o podrobnostech.
S pozdravem, Maria.
 
*  *  *  
Ladislav Gaspar
Trnava
http://ladislavgaspar.blog.sme.sk/c/251510/Moldavsko-2010.html
 
*  *  *  
Martin
Praha
Zdravím všechny cestovatele a příznivce Moldávie. Při naší cestě Bulharskem a Rumunskem nás s přítelkyní osud zavedl i do této velmi zvláštní země, kde se snoubí rumunská kultura s ruskou (aspon to byl náš hlavní pocit z této země). Byla to moc zajímavá zkušenost (zvláště potom návštěva podněsterského Tiraspolu je cestovatelské perlička).
Zbylo nám 260 moldavských lei, na které se bohužel v Rumunsku tvářili kysele. Pokud byste se někdo do Moldávie chystal a měl o ty peníze zájem, ozvěte se mi na mail mage(zavináč)soukroma.cz , přenechám ve výhodném kurzu, předání v Praze možné.
 
*  *  *  
Martin Šuška
Benešov
martinsuska@seznam.cz
Dobrý den,
rádi bychom letos projeli Moldavsko na kolech. To znamená, že mně zajímá jestli je reálné nechat někde v bezpečí na týden zaparkované auto a každý den se po cca 80 ujetých km (= někde jinde) ubytovat v čistém hotýlku/pensionu. Je to reálné a bezpečné. Poradí nám někdo s osobní zkušeností??
Děkuji za případné rady a doporučení.
Pozn. Albánie i Zakarpatská Rus nám z těchto pohledů vyhovobala i když některé silnice byly pro kolo (vzhledem ke způsobu jízdy místních řidičů) téměř nesjízdné.
 
*  *  *  
Hannah
evelee08@seznam.cz
Zdravím,

chystáme s kamarádem cestu přes 13 zemí a rozhodli jsme se projet i Moldavsko (zhruba na 3-4 dny). Na netu o něm ale sehnat konkrétní info je děs běs. Jelikož pojedeme na motorkách zjišťuji co nejvíce o provozu, stavu silnic, bezpečnosti jak na silnicích tak i na parkovištích, o policii a na co si dát pozor... prostě cokoliv co by mi mohlo pomoci vytvořit si obrázek o této zemi. Pokud něco víte nebo máte pro mě nějaký tip co v Moldavsku musíme určitě vidět, kde se ubytovat, atd. budu vděčná když mi napíšete na můj mail. Předem moc dík...
 
*  *  *  

| Vložit nový příspěvek, vzkaz, komentář |  

  << první  |  < předchozí  |  1 2 3 4  |  další >  |  poslední >>
 Počet příspěvků: 33 Počet stránek: 4

všechna práva vyhrazena