Soroca (vyslov SOROKA) leží na moldavsko-ukrajinské hranici, 160 kilometrů severně od Kišiněva. První zmínka o Soroce pochází z roku 1499. Osídlení tu existovalo už dříve. Janovští obchodníci městu říkali Olihonia. Díky svému položení u Dněstru vždy Soroca byla strategickým bodem. Proto zde v 16. století také vyrostla pevnost, která se ve výborném stavu uchovala do současnosti.
Pevnost leží v samém centru Sorocy, na břehu Dněstru. Je totiž jednou ze čtyř pevností podněsterského obranného systému Moldavska. Do systému dále patřila jižně položená pevnost Bender a dvě pevnosti, které se dnes nacházejí na území Ukrajiny: na severu Chotyn a Bilhorod Dnistrovskyj na pobřeží Černého moře.
Pevnost byla vybudována na místě staršího opevnění. V roce 1499 ji nechal postavit Štěpán Veliký. Dřevěnou pevnost v letech 1543 až 1546 nahradila pevnost kamenná, za vlády Petra Rareše. V této podobě se nám zachovala dodnes.
Pevnost má dokonale kruhový tvar o průměru 37.5 metru. Pět věží od sebe oddělují stejné rozestupy. Tato dokonalá harmonie činí ze Soroky evropský unikát mezi obrannými stavbami. Pevnost je jedinečná také v jiném směru. Soroca se totiž do dnešních dnů zachovala v původní podobě, tedy tak, jak ji vybudovali středověcí sedmihradští stavebníci. Ve vstupní baště se skrývá malý vojenský kostel.
K pevnosti se váže legenda o vzniku jednoho ze symbolů Moldavska - bílého čápa v zobáku s hroznem vína.
Pevnost Soroca lze navštívit každý den kromě pondělka.
Hlavní rozkvět se do města dostavil v 19. století. Ze Soroky se stalo župní středisko. Začínají se budovat velká náměstí, moderní ulice, nemocnice, školy, kostely. Na turisty dnes čeká budova bývalého dívčího gymnázia z 19. století, bývalý župní špitál ze stejné doby, regionální muzeum a kostel Nanebevzetí panny Marie.
K novodobým objektům zájmu návštěvníků města patří cikánský kopec. Těsně nad Sorokou vyrůstají velkolepé vily s nejrůznějšími věžičkami a dalšími důkazy, že majitel domu na to má.
Při cestě od jihu na nás z výšky shlíží efektní památník Lumânarea Recunoştinţei, tedy Svíce vděku. Svíce je výrazem úcty všem bezejmenným hrdinům, kteří se zasloužili o zachování moldavské kultury, jazyka a historie, zároveň uctívá památku velkého národního hrdiny, anonymního autora balady Mioriţa, Jehnička.
Impuls k vybudování památníku dal nejpřekládanější besarabský spisovatel Ion Druţa (vyslov JON DRUCA), a to už na začátku devadesátých let. Monument byl otevřen až v roce 2004. Od Dněstru k památníku vede 600 schodů. Světlo 29.5metrové svíce je v noci vidět až ve 30 kilometrů vzdáleném městě Camenca (vyslov KAMENKA) nebo dokonce v 50kilometrové vzdálenosti, na hranici s Ukrajinou, v městě Otaci (vyslov OTAČ).
Do Soroky nevede železnice, takže se musíme spokojit s dopravou po silnici. Soroca má pravidelné autobusové spojení s Kišiněvem i s dalšími většími městy. Po městě jezdí linkové taxíky, tzv. maršrutky, které známe i z dalších měst postsovětských republik. Autobusové nádraží najdeme na okraji města, při vjezdu od jihu. Leží na břehu Dněstru, stejně jako pevnost. Stačí se vydat podél řeky směrem do centra a pevnost nemůžeme minout. Na druhé straně řeky leží Ukrajina. V Soroce je hraniční přechod. Na sorocké straně nás odbaví moldavští celníci, pak nás čeká cesta přívozem a ukrajinské formality. Mezi moldavskou celnicí a přívozem dokonce najdeme bezcelní obchod.