Orheiul Vechi (vyslov ORCHEJUL VEK, rusky Орхей nebo Старый Оргеев) je jednou z povinných zastávek při návštěvě Moldavské republiky. Na jednom místě totiž dokládá existenci hned několika minulých civilizací. Orheiul Vechi najdeme 60 kilometrů severně od Kišiněva na skalnaté soutězce, 200 metrů nad řekou Răut. Na mapách bývá vyznačen také pod názvem přilehlé vesnice Butuceni (vyslov BUTUČEŇ). Historický význam Orheiul Vechi podtrhuje označení Troya moldovenească.
Ve skalních jeskyních je doložena přítomnost člověka už před několika tisíci lety. Nálezy jsou k vidění v místním archeologickém muzeu. Muzeum má zavřeno v pondělí.
Na kamenitém vrcholu stálo ve čtvrtém a třetím století před naším letopočtem mohutné opevnění, které tu vybudovali Géto-dákové. Citadela byla jejich důležitým vojensko-politickým a administrativním centrem. Tvrz byla obehnána oválnou stěnou z dřevěných kůlů, obranným příkopem a kamennou zdí. Citadela umožňovala Géto-dákům výměnu zboží s Řeky po řekách Răut a Dněstr.
Géto-dákové používali vlastní kalendář. Jeho pozůstatky najdeme na vrcholu dodnes. Sestává se ze tří kruhů kamenů. Vnější kruh tvoří 12 hrotů, které symbolizují velké týdny po 10 dnech. Prostřední kruh má 6 hrotů pro malé týdny po 5 dnech. A vnitřní kruh se 3 hroty určuje měsíce po 30 dnech. Kalendář sloužil k náboženským účelům, pro stanovení data služeb a dalších církevních praktik. Kruhová svatyně mívala průměr 9 metrů.
Archeologické výzkumy tu probíhaly v 50. a 90. letech 20. století.
Uprostřed někdejší citadely od roku 1904 stojí kostel svaté Marie.
Nové město leží na protějším svahu géto-dácké pevnosti. Nové město tu ve 13. a 14. století vybudovala Zlatá horda. Vědci věří, že nové město bylo jedním z hlavních center Tatarů při jejich expanzi do Evropy.
Po navrácení území (v 15. století) do moldavských rukou tu byla vybudována mohutná kamenná pevnost Orhei. Její pozůstatky jsou patrné do současnosti. Díky pevnosti mohli moldavští obchodníci udržovat kontakty i s územím současné České republiky.
Středem pevnosti dnes prochází silnice. Přímo uprostřed nám zastaví autobus na naší cestě do Orheiul Vechi.
Od středověku se zachoval také jeskynní klášter Nanebevzetí panny Marie. Některé zdroje jeho vznik přisuzují do 12. století. Později byl klášter zvětšován. Klášter tvoří dvanáct klášterních cel, ve kterých mniši přespávali až do 17. století. Z pridvoru můžeme vstoupit na skalní terasu, ze které se otvírá nádherný pohled na údolí Răutu. Původně se do kostela vcházelo po schodišti od řeky. Zemětřesení v 17. století ale tuto cestu znemožnilo. V roce 1820 byl proto do kláštera prokopán tunel. Nad ním stojí zvonice z roku 1890. Zemětřesení zároveň vyhnalo mnichy do menších jeskyní podél řeky. Při zemětřesení totiž praskla skála, a tak přestala klášter chránit před mrazem. Sovětský režim v roce 1945 klášter zrušil. Jeho činnost byla obnovena v roce 1997.
|
VESNICKÉ MUZEUM |
|
V Butuceni můžeme navštívit malé vesnické muzeum, které představuje tradiční život na vesnici. Muzeum leží v domku typickém pro moldavský venkov. K vidění jsou zemědělské nástroje, ručně tkané látky... |
Unikátní jeskynní systém nevyužívali pouze mniši, ale v době války také obyvatelstvo přilehlých vesnic.
Klášter je přístupný veřejnosti. Navštívit ho můžeme každý den, kromě pravoslavných svátků.
Muzeální komplex Orheiul Vechi leží jen 60 kilometrů od Kišiněva. Jeho návštěva nám přesto zabere celý den - pokud sem pojedeme veřejnou dopravou. Z Kišiněva se autokarem dopravíme do města Orhei. Odsud jezdí dvakrát denně (velmi brzy ráno a v poledne) autobus do vesničky Trebujeni. Řidič nám zastaví na rozcestí, ze kterého se po silnici vydáme do Orheiul Vechi. Zabloudit tu je umění, protože klášter máme celou cestu na očích. Na návštěvu nám zbývá trestuhodně málo času, ale na základní prohlídku postačí.